Čarodějnice v Budislavicích 2015

Ale než může vypuknout samotné stavění hranice, je nutno se připravovat několik týdnů dopředu. Za prohlídku stojí přiložené fotografie, které zmapují a přiblíží veškeré přípravy.
Nejzákladnější věcí, na kterou se všichni organizátoři domlouvají dlouho dopředu, je příprava dřeva. Dřevo nám ve svých lesích již dlouhá léta umožňuje svépomocí udělat pan Šťastný z Dožic. Byť je dřeva, kterého by nebyla škoda jen tak spálit, čím dál méně, vždy pro nás někde nějaké najde. Protože jsme si vědomi jeho vstřícnosti, nabízíme mu pomoc při výsadbě stromků v lesích. V letošním roce jsme sázeli smrky, buky a modříny. Několik dní předem je samozřejmé zabít a naložit zakoupené sele, které je tradicí. V samotný den stavby hranice se okruh připravujících zúží na menší počet. Na stavbě se každoročně podílejí stále stejní lidé, a protože se staví většinou v pracovní den, je nutno si vzít dovolenou z práce. Většina z nás stavících 30. dubna nikdy v práci nebyla. Ráno při započetí příprav má již každý své místo a za ta léta ví, co má dělat. Někdo staví, někdo natahuje elektřinu, někdo připravuje sele na rožeň atd. Nesmím zapomenout na děti, které každý rok úplně sami připravují třešničku na dortu ve formě čarodějnice na špičce hranice. Když hranice stojí, sele se točí, kolem je uklizeno a již teče i pivo a limo, tak si vždy sedneme, dáme si pivo a společně si postěžujeme, že bychom si šli nejraději lehnout, jak jsme za ten den unaveni. Potom se všichni rozběhneme na chvilku domů se převléci a nastává to nejlepší. Začnou se scházet lidi místní i přespolní, dojde k zapálení hranice a pro nás, připravující, je největší odměnou velký počet návštěvníků (letos cca 80-90), udivené pohledy dětí a dobrá nálada, kterou obrovský oheň mezi lidmi jistě navodí. Jen tak pro zajímavost, letošní hranice byla zase o kousek vyšší a měřila rovných 6m. Tato akce nemá časové omezení, takže lidé přicházejí a odcházejí průběžně až do rána. Ráno začínáme s úklidem. A kdyby se kolem poledne nekouřilo z místa, kde stála hranice, tak nikdo nepozná, že se tam něco dělo.
Závěrem je potřeba poděkovat všem zúčastněným za pomoc, protože uspořádání takovéto akce vyžaduje opravdu náročnou přípravu a je to asi poslední, kdy se sejde téměř celá vesnice a většina se snaží více či méně pomoci s přípravami nebo úklidem, i když jsou lidé, kteří se nezapojí do ničeho. Ale tak už to bývá a s tímto problémem se potýkají, myslím si všude.