I. BTO vyrazil obdivovat Šumavu 11.5.2019

Dopravce jsme zvolili jako vždy pana Vohryzku s jeho autobusem na padesát jedna cestujících, avšak počet přihlášených toto číslo převýšil. A protože se snažíme nikoho neodmítat, tak jsme poprosili ještě pana Sachunského z Budislavic, aby vzal svůj mikrobus a pobral zbytek našich turistů. Celkový počet zúčastněných se zastavil na čísle šedesát tři.
Autobusy byly přistavené v sedm ráno na autobusové zastávce v Budislavicích, kde nastupovala většina cestujících. Cestou však ještě v Mladém Smolivci a v Kasejovicích někteří účastníci přistupovali. Jako první zastávka byla naplánována Sklárna Annín, kde jsme měli možnost si prohlédnout huť s ukázkou foukání skla a sklářské muzeum. Prohlídka zde byla velmi zajímavá a někteří naši turisté se ze sklárny nemohli odtrhnout. Cestu jak do Annína, tak na další zastávku, která byla na Rokytě, nám velmi ztížila celkem dost dlouhá objížďka, která byla zřízena z důvodu opravy mostu. Bylo velmi sužující, když jsme se blížili k místu nástupu na pěší výšlap a za okny autobusu sledovali, jak všude kolem hustě prší. Dá se říct, že v tomhle ohledu nám objížďka pomohla, protože jsme dešťovou přeháňku strávili v autobuse a chviličku před tím, než jsme vystupovali, pršet přestalo a během výšlapu na nás vykouklo i sluníčko. Pěší procházka vedla z Rokyty do Srní, podél Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu a měřila osm kilometrů. Každý si šel svým tempem, jak už bývá zvykem a nakonec jsme se sešli všichni u autobusu, který nás převezl na Kvildu, kde byl rozchod na dobu mírně přesahující dvě hodiny. Téměř všichni se vrhli na místní cukrárny, kavárny či restaurace, protože venku zase začalo celkem hustě pršet a všichni už nějaké to občerstvení potřebovali.
Odjezd byl naplánován na osmnáctou hodinu a cesta zpět velmi rychle utekla. Nakonec se myslím nechá říct, že se výlet vydařil a už teď se těším na další větší turistickou akci, kterou je červencové čtyřdenní splouvání Vltavy.