Na první víkend v září v Budislavicích připadá pouť ke sv. Jiljí, kterému je zasvěcen místní kostel.
Protože program pouti se začal před pár lety ubírat jiným směrem, tak tuto pouť mnohdy nazýváme „Tradičně netradiční poutí v Budislavicích.“
Přípravy byly zahájeny již v pátek, kdy se začaly navážet a připravovat stany před hostincem, protože na sobotní den ještě připadlo okresní kolo v hasičské soutěži, které se konalo v Nepomuku u školy a budislavičtí hasiči se závodů také účastnili, tak aby se všechno stihlo připravit. Na samotnou přípravu se sešlo celkem dost lidí, tak šla práce rychle od ruky, před hostincem se postavily dva stany a přichystalo se sezení pro návštěvníky pouti. Sobotní ráno patřilo přípravám na soutěž, na kterou jsme vyrazili dopravním autem zapůjčeným od mladosmolivecké výjezdové jednotky, za což moc děkujeme. Samotná soutěž probíhala celkem rychle, ale horší to již bylo s vyhodnocením, na které se celkem dlouho čekalo. Rovněž musím podotknout, že soutěže na okrskové úrovni jsou mnohdy pořádané s větším komfortem jak pro soutěžící, tak pro diváky v podobě zázemí. Každopádně se naši zástupci snažili a musím říci, že se celkem dobře připravili, neboť nebyli penalizováni trestnými vteřinami, což bereme jako úspěch. Tudíž i umístění na sedmém místě je pro nás velkým příslibem do budoucna. A děkuji našim soutěžícím za vzornou reprezentaci našeho sboru a Obce nejen na poli soutěžním, ale i svým vystupováním. Po návratu do Budislavic se již před hostincem rozkládala kapela, která měla vyplnit sobotní odpoledne. V hasičárně se otevřela střelnice a musím říct, že u ní bylo stále plno. Na grilu se pekly klobásky, hermelíny a kuřecí plátky, zákazníků bylo celkem dost, tak obsluha měla stále co dělat. Po dvacáté hodině přestali hrát pánové lidovky a skočilo se do modernějšího žánru v podobě reprodukované hudby, kterou zajišťoval Pavel Šlehofer z Budislavic, který zde před nedávnem nalezl své bydliště a hned se zapojil. Musím mu poděkovat, neboť nám vytrhl trn z paty, poněvadž byl v plánu večer s kytarou, ale zasáhl covid, tak muselo být hledáno náhradní řešení. Každopádně večer rychle utíkal a najednou tu byl poslední song a po krátkém posezení se návštěvníci rozešli domů. Nedělní ráno bylo ve znamení přesunu stanů, aby se před hostincem mohl postavit skákací hrad, který nám spolu se stany jako tradičně zapůjčila Obec Mladý Smolivec, za což rovněž moc děkujeme. Dále proběhly přípravy na procesí k místní kapličce sv. Jana Nepomuckého. Od půl desáté probíhala v místním kostele mše svatá, kterou sloužil duchovní správce P. Ing. Jiří Špiřík Th.D. Po ukončení mše následovalo vystoupení Adélky Konvářové z Dožic na příčnou flétnu a procesí za účasti zástupců Matice sv. Jana Nepomuckého. Po příchodu ke kapličce jsem přednesl kratičký úvod a přivítal přítomné, zvláště pak pány ze Svatojánské matice, pana Mgr. Červenku, který vydal o kapličce brožuru, paní restaurátorku Simonu Žálkovou, která sochu restaurovala atd. Pan farář začal se samotným aktem, během kterého sochu požehnal. Po skončení obřadu byly k dispozici již zmiňované brožurky pana Červenky a pamětní svaté obrázky, které si mohli přítomní odnést domů. Odpoledne již byla opět před hostincem otevřená střelnice, skákací hrad, hrála kapela a opět si poutníci mohli dát něco dobrého z grilu. Za hasičárnou naše děvčata připravila pro naše nejmenší různé soutěže, kde si děti mohly pohrát a vyzkoušet různé disciplíny. Tady se sluší poděkovat panu Nachtmanovi, který nám povolil zmiňované soutěže uspořádat u něj na pozemku. Odpoledne rychle uplynulo a byl čas začít balit. Této činnosti se opět místní zhostili velice zodpovědně a pouťový víkend se stal minulostí.
Závěrem bych chtěl všem zúčastněným poděkovat za pomoc, bez které se žádná akce neobejde, a moc si vážím lidí, kteří se snaží udržet obec v chodu, aby se z ní nevytratil život.
Autor článku: Honza Spour
Autor fotografií: Veronika Müllerová, Zdeňka Spourová