Ačkoliv jsem byla nadšená, když jsem se dozvěděla, že letošní rok se v Dožicích po roční koronavirové odmlce postaví znovu tradiční májka, neměla jsem v plánu o této - v běžné době - každoroční události psát článek.
Přiměl mi k tomu však rozhovor s dvanáctiletým chalupářem, který při vzpomenutí májky, netušil, o co se jedná. Jediné co ho napadalo, byla paštika, i když tušil, že ta asi nebude stát uprostřed vesnice.
Wikipedie, internetová encyklopedie, definuje májku následovně. Máje, májka, mája nebo máj je označení ozdobeného kmene stromu, který tvoří ústřední prvek jarních slavností rozšířených po většině Evropy.
Česká májka má formu celého stromu, zbaveného – s výjimkou horní části – větví a kůry a bývá stavěna 30. dubna. Použitým stromem jsou nejčastěji jehličnany jako smrk, ale lze se setkat také s májkou z břízy. Horní zelenou část zdobí dívky stužkami z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec. Se stavěním máje je spojen i zvyk jejího nočního hlídání, podle zvyků mladíci hlídají májku do východu slunce nebo také do prvního kohoutího zakokrhání, před muži ze sousedních vesnic, kteří se ji snaží porazit nebo odříznout její vrchol a sebrat věnec, který si následně ti, kteří májku podřízli, vystaví na své májce. Pokud se jim to podaří, je to pro vesnici velká ostuda. Při hlídání máje se nejčastěji sedí u ohně, opékají vuřty, zpívá a povídá – mladá generace má tak možnost dozvědět se o významu stavění májky a tradice tak pokračuje.
Věřím, že příští rok se už budou stužky ozdobených májek třepetat nejen v Dožicích, že se lidé budou moci sejít u ohňů a že tato hezká tradice nezanikne a mladí v ní tak budou moci nadále pokračovat.
Autor článku: Alena Kovaříková
Autor fotografií: Alena Kovaříková