Pony Express ve Starém Smolivci 18.8.2020

Stalo se tak 18.8.2020 vedle pomníku v parku přesně v 8 hodin a 10 minut.
Historie Pony Expressu sahá 150 let zpátky do minulosti, kdy se podnikatelům v Americe zdálo pomalé dostavníkové spojení mezi oběma břehy Ameriky. Založili tak společnost Pony Express a mladíci na koních dokázali zkrátit dobu doručení pošty napříč kontinentem na polovinu.
Tuto, dnes již tradici, právě připomíná Československý Pony Express, který vznikl v roce 1984. Od té doby každý rok připomínají dobrovolníci vzpomínkovou jízdou americký Pony Express a uctívají tím památku amerických jezdců. Projíždějí přesně po určené trase naší republikou a štafetově si předávají symboly Pony Expressu. Vlajku, trubku a poštovní vak.
Letos jsem si předávku nenechala ujít a celou jsem jí zdokumentovala. Krátce před osmou hodinou jsem byla ve Starém Smolivci. Při příjezdu k pomníku jsem uviděla dvojici děvčat s koňmi. Ještě měla s sebou fotografku a „odborný dozor“, který si celou jízdu dvojice mapuje a zajišťuje jim pomocný servis. Obě děvčata jela na vlastních koních, Olga s valachem MAXEM již počtvrté a Irena s klisnou SUNNY teprve podruhé. Jejich trasa vedla ze Starého Smolivce do Věšína. Každý úsek, který dvojice musí zvládnout, je dlouhý cca 20 km a čas na něj vyhrazený je hodina a čtyřicet minut. Děvčata se trochu obávala rozbláceného terénu v brdských lesích, ale snad jim štěstí přálo. Deset minut po osmé jsme slyšeli ze směru od obchodu troubení. To oznamovalo příjezd pošty. Trapem se k pomníku blížili dva jezdci Štefan na klisně NIA a jeho dcera Judita s valachem HAKIMEM. Jejich trasa vedla z Kláštera do Starého Smolivce. Našim územím projeli z Dožic přes cyklostezku až do Starého Smolivci. Takže můžeme říci, že k vzpomínkové jízdě PONY EXPRESSU slouží i stará formanská stezka, která podobnému účelu sloužila již tenkrát. Štefan s Juditou jsou z Klatov a do Kláštera přijeli s koňmi po vlastní noze, přespali u známých v Prádle a ráno po šesté vyjížděli z Kláštera. Štefan předal Olze vlajku a Judita Ireně trubku. Štefan pak ještě předal Olze poštovní vak, který upevnil k sedlu koně. Olga s Irenou se tak vydaly na svůj úsek trasy. Štefan s Juditou se došli občerstvit do našeho obchodu, aby dali koníkům alespoň hodinový oddech. Přitom si vyprávěli různé zážitky z cesty. Mě zaujala jedna historka. V obcích po trase se samozřejmě setkávají s domorodci a ti jim různě nabízejí jídlo, pití či jiné služby. Ale jednou se zastavili v hospodě na pivo a tam byla zrovna svatba. Když nevěsta uviděla koně, chtěla se s ním vyfotit. A dvojice pošťáků měla rázem občerstvení zdarma.
Zážitek s PONY EXPRESSEM byl krátký, cca 40 minut, ale určitě stál za to. Budeme-li i příští rok v trase historické jízdy, neváhejte a přijďte se na předávku podívat. Rádi Vám událost připomeneme plakátem, stejně jako letos.