Turisté z I. Budislavického turistického oddílu opět vyrazili
Krásné slunečné zimní počasí, které z přírody vytvořilo hotové umělecké dílo, přilákalo 30.12.2016 bezmála šedesátku turistů na výšlap do blízkého okolí Budislavic. Pochod již tradičně pořádal 1. BTO, v čele s Janem Spourem a Jiřím Kováříkem alias Žížalou. Odchod byl naplánovaný na 14:00 hod od Hostince U Křížů. Trasa cca 6 km vedla pod Kohoutem, do pískovny, do chloumeckých chat, na silnici Chloumek – Budislavice a kolem studánky zpět do Budislavic na polévku, nebo opečené vuřty.
„Na pískách“ byla malá přestávka u pomníku Ríši Ilnického a Ivana Ruděnka. Dnešní mladá generace už vlastně ani neví, kdo Ríša a Ivan byli a proč mají pomník právě zde. Já jejich příběh znám z vyprávění mojí mamky, prarodičů a z chloumecké kroniky. Ríša a Ivan byli ruští vojáci, kteří uprchly z německého transportu. Na jaře roku 1943 si v lese „Na pískách“ udělali zemljanku. Během léta pomáhali lidem v Chloumku, Budislavicích a Mladém Smolivci v jejich hospodářství za stravu a ošacení. Můj děda (Václav Slavíček), jakožto sedmiletý kluk, si musel hrát s obručí na silnici před vraty a hlídat, zda někdo nejde okolo stavení, protože Ríša i Ivan pomáhali sklízet ve stodole slámu. Na podzim však byl jejich úkryt prozrazen. Dne 23. října 1943 přijelo do Chloumka Gestapo v několika autech. Zatkli majitele lesa Bohumila Slavíčka (můj praděda), vyslýchali ho, odvlekli k zemljance a chtěli, aby vlezl dovnitř. Nakonec se tak nestalo, ale úkryt byl zničen granáty. Vše z povzdálí, asi o 2 meze výš, sledovali oba zajatci, kteří se právě vraceli z Budislavic. Gestapo nikoho nechytilo a vesnice je musela pohostit zabijačkou. Nikdo z místních obyvatel nic neprozradil. Bylo však dáno ultimátum, že do 8-mi dnů se musí oba vojáci přihlásit na četnickou stanici a nebo budou všechny 3 vesnice vypáleny a srovnány se zemí, jako Lidice. Osudy tolika lidí si zajatci nechtěli vzít na svědomí a tak se dobrovolně nechali odvézt na četnickou stanici do Nepomuka. Četníci je pak předali na Gestapo do Klatov. Vzhledem k tomu, že se v klatovském archivu nenašla žádná informace o jejich úmrtí, je pravděpodobné, že byli odvezeni transportem do Osvětimi a tam umučeni. Památkou na ně je pouze tento nenápadný pomníček a fotografie.
Kdo chtěl, mohl se po návratu z pochodu zdržet v Hostinci U Křížů, neboť na sále bylo od 17:00 hod připraveno promítání fotografií z již uskutečněných výletů a seznámení se s tím, co pro turisty chystá 1.BTO v následujících měsících. K zakousnutí byl připraven jablečný závin od Zdeny Spourové, domácí chléb od Vlaďky Růtové a Evy Kubové a chlebíčky od Marušky Křížové. Té byla za svědomitou přípravu nejen dnešních chlebíčků předána „turistická vařečka“. Kolem 19:00 hod. bylo toto přátelské posezení ukončeno, turisté se rozešli do svých domovů a jistě již plánovali ten správný Novoroční pochod.
Autor článku: Monika Křížová
Autor fotografií: Monika Křížová