Zahájení stavební úpravy místní komunikace mezi vsí Dožice a Starým Smolivcem.
Péčí Obce Mladý Smolivec byla zahájena stavební úprava zanedbané a málo využívané místní komunikace mezi vsí Dožice a Starým Smolivcem. Promění se v cyklostezku s asfaltovým povrchem. Projekt s názvem Cyklostezka „Formanská stezka“ Starý Smolivec – Dožice byl vybrán v 17. výzvě Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad – rozvoj cestovního ruchu ke spolufinancování. Předpokládané náklady projektu by měly dosáhnout částky 14,2 mil Kč, dotace na tento projekt při maximálních výdajích bude činit 12,1 mil Kč. Projektem vybuduje Obec Mladý Smolivec 3 km dlouhou cyklostezku s asfaltovým povrchem o šíři 3,5 m, tři odpočívadla a proběhne rekonstrukce mostu. Cyklostezka by měla být dokončena stavebně 30. dubna 2013 a předána do užívání široké veřejnosti do 30. 6. 2013. Na cyklostezce je plánováno krom cykloturistiky i pěší turistika, in-line bruslení a běžkování.
Při této příležitosti chci připomenout, že cesta bývala součástí někdejší formanské trasy pasovsko – úslavské. Po dobu nejméně pěti století představovala nejdůležitější a nejfrekventovanější komunikací v širokém okolí. U Čimelic vycházela ze „zlaté stezky“ Pasov – Praha a vedla formany z Horního Rakouska přes Březnici k Nepomuku, odkud pokračovali ve směru na Šťáhlavy do Plzně a dále přes Žatec nejkratší cestou do Saska.
Druhá větev vedla z Prahy přes Dobříš, Příbram a Rožmitál. Nabízela zase nejkratší cestu ze středních Čech do Bavorska. Tu hojně využívali formané převážející odlitky a výkovky z podbrdských železářských hutí a hamrů. Ze Starého Smolivce už mířili jedním proudem na Nepomuk a přes Klatovy k cíli své cesty. Nejčastěji na Cham a Regensburg. Zpět vozívali z Pasova přes Hartmanice, Sušici a Klatovy sůl.
Pojmenování trasy uvedené na mapě Českých formanských cest nepostihuje tedy celý rozsah její působnosti.
Formanské cesty jsou starší než bychom čekali. Naše země totiž vždy postrádala pro život tak potřebnou věc jako je sůl. Výměnný obchod s místy jejího výskytu (Alpy, Sasko a Polsko) tak fungoval odedávna. S příchodem Slovanů jen posílil. Za sůl se platilo voskem, lněným plátnem, obilím, máslem, sádlem, lojem na svícení ale i otroky.
Původní zemské stezky se přes prstenec hraničních lesů prodíraly po pěšinách nebo průsecích umožňujících pohyb osla nebo mezka nesoucího náklad na hřbetě. Ve skutečné cesty, průjezdné pro čtyřkolový vůz tažený dvouspřežím, se tyto končiny měnily velmi pomalu.
Ani zmíněná „zlatá stezka“ kudy po tisíciletí putovala alpská sůl v dřevěných obalech ( prosticích) po 55 kg z Hallstattu nebo Halleinu přes Pasov na Prachatice do Prahy dlouho nebyla dopravována na vozech. Nýbrž na hřbetech koní. V době největší slávy po ní denně přijíždělo se solí 200 koní.
Skutečnou silnici z Českých Budějovic do Lince vybudoval až český král Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) motivován snahou proniknout do lákavého obchodu se solí.
Podobně o sto let později spojil český král a římský císař Karel IV snahu podílet se na obchodu se solí se záměrem umožnit rychlé a pohotové spojení sídelního města a Prahy s Bavorskem a ostatními oblastmi Římské říše. Nechal postavit novou silnici z Pasova do Kašperských Hor a Sušice určenou pro vozy a kočáry.
Měla šířku dva a půl metru. Dlážděná plochými kameny poskytovala komfort neblátivého povrchu. Na její stavbu nasazovali prý vždy během léta přes 600 kašpersko-horských horníků. Vytýčena byla r. 1356 a dokončena r. 1366.
Místní formanská cesta na ni navazovala.
Formanské cesty bývaly často nesjízdné, a nebyly bezpečné. Vodní toky se překonávaly přes brody. Pocestné a formany okrádali lapkové a loupeživí rytíři.
Staré příběhy
Problémy, opatření, vývoj
Pro bezpečnost formanů na trase z Bavorska do Prahy a jako opatření proti náhlému vniknutí ozbrojených nepřátel nechal otec vlasti vybudovat strážní hrady Kašperk, Přimdu a Radyni.
Síť formanských cest byla pevně určena už v polovině 15. století. Celá staletí neustávaly tahanice o překládání vozů, o vyhýbání se placení mýtného sjížděním z určené trasy, o dodržování nařízení o šířce ráfů kol na použitých vozech. Formanům bylo zakazováno konkurovat poště převozem dopisů a pasažérů.
Po třicetileté válce formanskému cechu začali konkurovat sedláci, kterým vrchnost ukládala jako robotní povinnost přepravu na velké dálky. Zpravidla dřevo nebo dřevěné uhlí. Marně kvůli tomu protestovali a rozesílali různé stížnosti.
V době tereziánské (1747) bylo rozhodnuto o vybudování v Rakousku 15-ti pevně založených a důkladně odvodněných hlavních státních silnic o šířce 13 metrů. Z finančních důvodů však byla do roku 1800 postavena jen jedna – Praha – Vídeň.
Pokus pronajmout jednotlivé trasy nájemcům, kteří by z vybraného mýta komunikace vystavěli, naprosto zkrachoval. Teprve po zřízení krajských silničních správ a zavedení přímého výběru mýta státem a rozvinutí „dobrovolné konkurence“se podařilo do roku 1848 síť státních silnic úspěšně dokončit.
Mezi jinými byla nově vybudována silnice Rakousko Saská – 1811 – 1832 Vodňany, Protivín, Písek, Blatná, Kasejovice, Nepomuk, Plzeň, Toužim atd.) zvaná jako „rybářská“.
Od druhé poloviny 19. století až do konce starého mocnářství byly přestavovány do podoby okresních silnic staré přírodní cesty. Ty měly stanovenou šířku šest metrů a také největší povolené stoupání. Právě mimořádné stoupání do návrší Vražda bylo důvodem, že tento úsek staré formanské trasy nebyl nikdy upraven do podoby okresní silnice.
Na nových státních silnicích, po zrušení roboty, nastala“ zlatá“ éra formanů, která ale trvala jen asi 30 roků – do dokončení evropské železniční sítě. V té době se do povoznictví pouštěli i sedláci v době mimo hlavní zemědělské práce. Někteří se ale chopili příležitosti nastálo. Ve Starém Smolivci to byl Šiška čp. 28, v Dožicích Průcha vlastním příjmením Sedlák.
Také v době, kdy na silnicích vládla potahová vozidla, platila řada nařízení a předpisů. Ještě zákon o mýtech z roku 1879 obsahoval dlouhý seznam výjimek z placení mýta. Upřednostňuje panovníky a císařský dvůr. Pokračuje výčtem nejrůznějších hodnostářů po vojenské osoby, povozy a koně. Nezapomíná na četnictvo a duchovní. Osvobozuje poštu, ale i lázeňské hosty. Také vozy s vězni a vozy úmrlčí. Povozy s materiálem na stavbu železničních drah, škol případně k obnově vyhořelých domů. Mýtnému nepodléhaly ani povozy přepravující suroviny pro hutní podniky (dřevěné nebo kamenné uhlí, rudu nebo surové železo). Clu nepodléhal dobytek hnaný na pastvu k ranhojiči či kováři.
Jiná vyhláška stanovila způsob osvětlování kočárů a vozů za noci petrolejovými lampami, pravidla pro odstavování a zabezpečení vozů při přerušení jízdy apod.
K formanským trasám patřily i vyhlášené hospody. Nabízely důkladné porce , dobré pití a dobrý nocleh pro kočí i pocestné, ale zaručovaly bezpečnost přepravovaného zboží během noci. Samozřejmostí bylo i ustájení tažných zvířat a jejich nakrmení. Takové hospody byly shodou okolností i na obou koncích nyní upravované formanské cesty. Ve Starém Smolivci to byla „hořejší“(čp. 45) a v Dožicích pak objekt sloužící donedávna jako místní škola.
Věhlas formanských nebo později zvaných zájezdních hostinců přežil, i když už klientelu kočích vystřídali ve dvacátých letech 20. století řidiči motorových vozidel. Tvrdou pryž na kolech automobilů vystřídaly pneumatiky kolem roku 1927. Asfaltové povrchy začaly pokrývat povrchy komunikací zhruba ve stejné době.
Asfaltu se dočká i trasa Dožice Smolivec. Stavební práce už byly zahájeny.
Karel Kabátník, Eva Kubová
Autor článku: Karel Kabátník, Eva Kubová
Autor fotografií: Kubová E.