Turisté sjížděli Otavu 10. 6. 2017

Když jsem se dozvěděla, že se jedná o vodácký zájezd, byla jsem překvapená podruhé. Nicméně jsem se přihlásila, celý zážitek s I.BTO absolvovala a ničeho nelituji.
V sobotu 10. 6. se 32 účastníků I.BTO sešlo na nádraží v Nepomuku, aby mohli společně vyrazit do nedalekých Horažďovic a odtud pokračovat do cílové stanice Velké Hydčice. Zde už na nás čekaly rafty, které jsme vybavili sudy a pádly, abychom mohli pokořit řeku Otavu. Já osobně už jsem vodu sjížděla dvakrát, takže mě nemohlo nic překvapit, ale našli se mezi námi také nováčci, pro které byl tento výlet neprobádanou oblastí. V kempu jsme si dali ještě lehké občerstvení a okolo půl dvanácté jsme spouštěli rafty na řeku.
Celou dobu panovala skvělá nálada a padala hláška za hláškou. Hned na začátku nás všechny dostal přeřek Majdy Křížové, když turistický oddíl označila za teroristický. Po celou dobu jsme si už jinak neřekli. Všichni plnoletí účastníci popíjeli drinky od samého rána, takže o zábavu nebylo opravdu nouze. Když jsme kolem 16hod dorazili do kempu ve Střelských Hošticích, ve kterém jsme měli přenocovat, byli jsme nabytí dobrou náladou a řádně vyčerpaní. Jako první jsme šli stavět stany, abychom jsme se už pak mohli věnovat jen zábavě. Nemilé překvapení čekalo na Vlaďku a Oťase Strejců, kteří zjistili, že jim nateklo do barelu a všechny věci na stanování včetně spacáků měli komplet promočené. Nakonec se nám jich zželelo a půjčili jsme jim jeden spacák s dekou. V kempu bylo velmi příjemné občerstvení, a tak jsme vyzkoušeli nejrůznější pokrmy a drinky. Pánové samozřejmě pili pivo proudem, děti nosily nanuky nejrůznějších tvarů a barev a ženským zase neunikla žádná palačinka nebo rakvička se šlehačkou.
Do spacáků jsme se odebrali kolem 23 hodiny. Musím říci, že pro mě se jednalo opravdu o očistec. Ve stanu jsme spala naposledy možná před 12 lety a úplně jsem zapomněla na to, jak hrozně je to nepohodlné a že tremp ze mě jen tak nebude. To, že jako nově vystupující Pražák spím při zvuku rušné ulici, sanitek a vrtulníků zcela bez problému je velká záhada, protože usnout při zvuku šumějící řeky se pro mne stalo nadlidským úkolem. Navíc zima, která ještě noci zužuje, byla opravdu velká. Musím říci, že jsem za celou noc zabrala tak 2krát a po celou dobu jsem Honzu se Žížalou proklínala. Ráno jsem jim to dala také pěkně znát. Nakonec však vylezlo sluníčko a s dobrou snídaní se moje nálada zlepšila.
Okolo půl 11 jsme se vydali opět na cestu. Jelikož jsme se první den osvědčili jako dobří vodáci, rozhodli se naši vedoucí prodloužit trasu až do Strakonic. V neděli navíc krásně svítilo sluníčko, takže nikdo nic nenamítal. Cesta byla pohodová se zastávkami na občerstvení. Všichni se na lodi spíše opalovali a koupali, než aby aktivně pádlovali. Všichni jsme ale do cíle dorazili včas a bez zdravotní úhony. Odevzdali jsme rafty a celí unavení naskákali do autobusu, který nás odvezl směrem k našim domovům.
Už teď se mluví o tom, že se celá akce příští rok zopakuje, protože to byl opravdu velký zážitek. Ani já si ji určitě nenechám ujít.
Velké poděkování patří organizátorům Honzovi Spourů, Žížalovi a nesmím zapomenout ani na našeho pokladníka, Marušku Křížů.