Turisté z Budislavic zdolali horu Říp 29. 9. 2018

První zastávkou byla hora Říp a druhou Terezín. Ráno, ještě před rozedněním, posbíral do autobusu pan Vohryska turisty budislavického oddílu po našich obcích a vyrazil s námi směrem na Prahu. Samozřejmě první zastávka byla u benzínové pumpy, kde se všichni občerstvili, protáhli a mohli pak vesele pokračovat dál. Přesně v devět nás autobus vysadil v obci Vražkov, kde nám Honza dal instrukce a všichni jsme se společně vydali na horu Říp, kam podle pověsti došel i praotec Čech se svou družinou a přivedl do země okolo hory Říp svůj lid, usadil se a vznikla tak země, která nesla jeho jméno, Čechy. Tento výlet byl tematicky načasován přesně do doby, kdy oslavujeme výročí založení republiky. Asi za hodinku jsme horu zdolali a mohli si v klidu odpočinout. Někdo si prohlédl románskou rotundu sv. Jiří, jiný si zase doplnil tekutiny v místní hospůdce. Asi v jedenáct hodin zavelel vedoucí odchod a tak všichni vyrazili k autobusu. Samozřejmě po cestě na vrchol hory i z něj jsme se kochali krásným výhledem na krajinu, která se pomalu začíná barvit do podzimních odstínů. Počasí nám přálo a tak bylo vidět opravdu hodně daleko. V nedaleké obci Rovné na nás čekal autobus. Další zastávkou byl Terezín a návštěva malé pevnosti. Nejprve jsme dostali rozchod na oběd a prohlídku města, a až od půl čtvrté byla naplánovaná prohlídka pevnosti. Město Terezín je omšelá a smutná obec, která vypadá, jako že se v ní čas zastavil. Takže tři hodiny, které jsme na prohlídku měli, jsme většinou strávili v hostinci nebo v cukrárně. V půl čtvrté jsme se všichni účastnici zájezdu shromáždili na nádvoří pevnosti, rozdělili se do dvou skupin a vyrazili na prohlídku. Malá pevnost Terezín byla postavena v letech 1780 – 1790 Josefem II. jako obranný štít proti výpadům Pruského království. My samozřejmě Terezín hlavně spojujeme s druhou světovou válkou, kdy pevnost sloužila jako koncentrační tábor, neboli vězení pro politické vězně, které zde zřídilo v roce 1940 gestapo. Prohlídka pevnosti byla velice naučná a zajímavá, ale hrůzy, které se zde děly, v nás zanechaly smíšené a smutné pocity. Ale i tato doba se má obecně připomínat a tak výběr místa a vůbec celého výletu byl správný a Honza s Jirkou si za něj zaslouží pochvalu. Po sedmé hodině večerní se 52 turistů dostalo domů, a i když někteří byli unaveni, určitě všichni byli s výletem spokojeni tak jako já.