Vánoční mše

"Ježíš Kristus byl rakouským mistrem světa ve skocích na lyžích..."!!! To byla zcela vážně míněná odpověď studenta gymnasia ve vědomostním testu. A myslíte, že takovéto "moudro" je vyjímečnou a ojedinělou kuriozitou? Ruku na srdce: známe naše tradice, a zvláště ty, na kterých "stojí" naše národní kultura? Rozumíme jim? Dodržujeme je? Ostatně: není důležité jakého jsme vyznání či "nevyznání"....
Co jsme si vlastně vybrali z tradic Vánoc jako pro nás to nejpodstatnější? Kapra z bramborovým salátem a spoustu dárků pod nazdobeným stromečkem? Nic proti tomu, ale víme vlastně proč se ty Vánoce v našich rodinách vlastně slaví?
Dovolte, ocituji "klasika": TRADICE, z lat. traditio - tradere´= PŘEDÁVAT, "mezigenerační předávání HODNOT celku poznání, schopností, obyčejů, zvyklostí a mravů (té či oné) kultury, národa či skupiny......".
A právě to podstatné poselství Vánoc jsme si ve zcela zaplněném budislavickém kostele připomenuli poslechem pro české Vánoce tak tradiční České pastorální mše vánoční "Hej mistře!" rožmitálského kantora Jakuba Jana Ryby. Již od poloviny XIV. století se v těch starobylých zdech scházely předcházející dlouhé generace, aby tradičně oslavily i Vánoční svátky či Velikonoční zvěst. I my jsme se tentokrát mohli sejít a zamyslet se nad smyslem Vánoc díky Chrámovému sboru farnosti sv. Martina z Radomyšle a díky všem, kteří pomohli tento krásný večer včetně navazujícího (již také tradičního) sousedského setkání, uspořádat.