Dokumentace stavu varhan v budislavickém a dožickém kostele.
Počátkem února tohoto roku nás navštívili dva z našich předních organologů: paní prof. Jitka Chaloupková - emeritní profesorka varhanní hry na Konzervatořích plzeňské a českobudějovické, varhanice a sbormistryně českobudějovické katedrály a pan ing. Jiří Reindl, restaurátor a varhanní teoretik - takto organologové Plzeňské diecéze, a to při příležitosti pátrání po varhanách z dílny sušického varhanáře Fischpery. Tento nástroj by se podle dostupných záznamů měl nacházet na kůru farního kostela sv. Jiljí v Budislavicích. Toto se však nepotvrdilo - nástroj po r. 1914 zanikl.
Díky ochotě výše zmíněných jejich návštěva však přinesla užitek: v budislavickém kostele i v dožické kapli byl odborně zdokumentován stav varhanních opusů nacházejících se ve zmíněných kostelích a byla pořízena jejich základní fotodokumentace. Obě odborné zprávy a ukázky z fotodokumentace pro případné zájemce připojujeme a alespoň touto cestou upřímně děkujeme za jejich pořízení.
Martin Kulíšek
Varhany kostela sv. Jiljí v Budislavicích, Českobudějovická diecéze
Současné varhany postavil pražský varhanář Karel Urban někdy po I.světové válce. V kterém roce se tak stalo zatím nevím, v zápise, který se dochoval ve varhanách je letopočet nečitelný. V budislavické Pamětní knize má být rok stavby těchto varhan uveden. Podle evidence varhan v Čechách v létech 1914-18 (tzv. Katastr varhan) stály tehdy v budislavickém kostele varhany, které r.1866 postavil známý sušický, později českobudějovický varhanář Johann Fischpera. Ten stavěl po celý svůj aktivní život, navzdory romantizaci varhanářství a zavádění nových systémů a technologií stavby varhan, nástroje se zásuvkovou vzdušnicí a mechanickou trakturou, které vycházely z tradičního barokního varhanářství. Až na jednu výjimku stavěl pouze jednomanuálové varhany s pedálem. Také v Budislavicích stály jeho varhany se šesti rejstříky (píšťalovými řadami). V roce 1915 měl být podle školní budislavické kroniky nákladně přestavován exteriér i interiér kostela, mimo jiné přestavěna i věž. K tomu bylo nutno rozebrat i varhany. Této práce se ujal českobudějovický varhanář František Šurát.
Urbanovy varhany, opět se šesti rejstříky, v kostele stojí dodnes, ovšem v nehratelném stavu. Mají pneumatickou trakturu, což znamená, že spojení kláves a rejstříkových ovladačů na hracím stole s tónovými a rejstříkovými ventily ve varhanách se děje pomocí systému olověných trubiček. Varhaník tedy stiskem kláves a rejstříkových ovladačů nepohybuje táhly, úhelníky, hřídelkami a jinými mechanickými prvky, jak tomu je u traktury mechanické, ale pouští stlačený vzduch do trubiček, ten pak ovládá ventily.
Varhanář Karel Urban z Prahy se osamostatnil v r.1910, vyráběl a opravoval varhany do poloviny 20.století. Stavěl pouze varhany s pneumatickou trakturou.
Varhany v budislavickém kostele jsou namačkány na velmi stísněném kůru a navazujícím prostoru pod věží kostela za portálem. Manuálová vzdušnice je uložena za prospektem varhan napříč, vpředu diskant, vzadu bas. Největší basové píšťaly (většinou dřevěné) stojí na zvláštní vzdušnici za portálem v prostoru pod věží. Zde je i vzdušnice pedálu s jediným pedálovým rejstříkem Subbass 16´. Plovákový zásobníkový měch s čerpacím klínovým měchem ovládaným šlapadlem je umístěn v postamentu varhan. Na půdě nad varhanami je posazen elektrický ventilátor vyrobený varhanářem M. Hegerem z Hořovic.
Všechny kovové píšťaly jsou vyrobeny ze zinkového plechu.
Skříň varhan je stejně stará jako stroj, opatřená hnědým nátěrem, jednoduchá bez zdobení. Ve varhanách se dochovaly zápisy z r. 1943, kdy je opravoval varhanář Eduard Hubený a syn z Protivína a v r. 1961 opravu provedl varhanář M.Heger z Hořovic. Ten ve svém zápise konstatuje, že varhany již za mnoho nestojí, jsou napadeny červotočem, jejich funkce je nespolehlivá, zkrátka pneumatika !! Ani jejich konstrukce se mu nezamlouvá.
V současné době jsou varhany nehratelné, některé tóny „visí“, jiné nehrají. Vzduchový systém je netěsný. Červotoč rozšířen ve velké míře v nástroji i po celém kůru a je aktivní.
Pro úplnost uvádím dispozici nástroje:
Doporučení: Zvážit rentabilitu opravy, konzultací s vhodným varhanářem. S jeho výběrem mohu pomoci.
28.2.2015
Ing. Jiří Reindl
Varhany kostela sv. Michaela Archanděla v Dožicích
Současné varhany dožického kostela postavil varhanář Josef Vanický z Třebechovic v roce 1896, jak dokazuje i firemní štítek na hracím stole: „Jos. Vanický Třebechovice“. Informace o těchto varhanách máme z rukou nejpovolanějších a tou je dožický rodák, plzeňský učitel Karel Rodina, známý jako etnograf, ale i organolog, který popsal koncem 2. sv. války a krátce po ní většinu tehdejších varhan na Plzeňsku. Rukopis jeho monografie „Varhany na Plzeňsku“, uložený v Plzeňském národopisném muzeu, je organology stále vyhledávaný.
Na internetových stránkách obce Dožice najdeme rukopis K.Rodiny „Vlastivědné a národopisné črty z mé rodné vsi Dožice v Plzeňském kraji“. V Kapitole VII Samoty píše autor v popisu kostela o varhanách toto: :…. „Bývaly zde malé varhánky asi z 2.pol.18.stol. stříbrošedě mramorované, v prospektu 3 píšťalová pole, prostřední pole nižší s Principálem 2´, 4 rejstříky s pedálem později dostavěným, měchy 2 klínové v postamentu, ovládáné řemeny. Varhánky byly spolehlivé. O prázdninách r.1896 přivezl varhanář Vanický nové varhany, staré rozebrali a později byly prodány do Řesanic u Kotouně“ (pozn.: tam stojí dodnes). „Nové varhany dělaly málokdy dobrotu, přes mnohé opravy jsou stále poruchové. Jsou pochybené ve zvuku i v mechanice“.
Varhanář Josef Vanický vyráběl v Třebechovicích harmonia a varhany koncem 19. a počátkem 20. století. Měl dostatek zakázek a tak si postavil u nádraží nový závod. Tím se ale dostal do finančních problémů a musel továrnu zavřít.
Varhany v dožickém kostele jsou namačkány na stísněném kůru a navazujícím prostoru pod věží kostela za portálem. Nástroj má čtyři rejstříky v manuálu, píšťaly cínové včetně prospektu. Dva rejstříky v pedálu jsou dřevěné.
Plovákový zásobníkový měch s čerpacím klínovým měchem ovládaným šlapadlem je umístěn v postamentu varhan. Elektrický ventilátor stojí vedle varhan.
Skříň varhan je stejně stará jako stroj, opatřená zeleným nátěrem, s jednoduchým zlaceným zdobením.
Varhany jsou v nehratelném stavu, některé tóny „visí“, jiné nehrají. Závady se vyskytují většinou ve vzdušnici. Červotoč rozšířen i po celém kůru ve velké míře je aktivní. Velké krepované kovové píšťaly 8´popadané a deformované vlivem uvolnění podpůrné konstrukce. Vzduchový systém je netěsný, zásobníkový měch má poškozená vodítka plováku, takže není radno zapínat ventilátor. Ventilátor je velmi hlučný.
Pro úplnost uvádím dispozici nástroje:
Doporučení: S nástrojem byly potíže už od doby jeho vzniku, jeho oprava se nevyplatí. V případě potřeby spíše postavit místo něj malý mechanický positiv.
28.2.2015
Ing. Jiří Reindl
Autor článku: Kulíšek M.