Dubnový výšlap byl pro naše turisty naplánován po naučné stezce Zelendárky v Protivíně.
Turistům jako vždy dorazily SMS zprávy, kde byly informace ohledně dopravy do Protivína a následném výšlapu. Jako dopravu jsme tentokrát zvolili železnici, a když se datum výšlapu přiblížil, byli turisté informováni, o přesném odjezdu vlaku z nádraží v Nepomuku. Pravdou je, že v letošním roce se nám nedaří naplánovat počasí, neboť v minulém měsíci jsme museli výšlap odložit dvakrát pro velký vítr a ani teď to nebylo jen tak, protože po ranním probuzení se z okna naskytl pohled na zasněženou přírodu. Sice jen pár centimetry, ale přesto to v nás vzbudilo určité obavy z terénu v nám neznámých místech. Nutno podotknout, že počasí asi vyděsilo víc našich příznivců, poněvadž se na nádraží v Nepomuku sešlo pouze sedm turistů a dalších pět a jeden pes jelo autem. Jednalo se o naše nejstarší členy, kteří se báli nastupování v Nepomuku do vlaku z důvodu zvýšeného nástupu. Každopádně jsme měli sraz v Protivíně na nádraží, odkud naše cesta vedla přes město na stezku. Ve městě se odpojili nejstarší zúčastnění, kteří měli jiné plány a navštívili muzeum času, jehož expozice se jim velmi líbila. My zdatnější včetně řidiče auta Petra „Budky“ jsme se vydali kolem pivovaru na naši stezku. Bylo dobré, že v Protivíně nebylo po sněhu ani památky, a tudíž se šlo velice hezky. Stezka procházela kolem mnoha rybníků a nádhernou přírodou, kde jsme mohli vidět několik tabulí, na kterých jsme se mohli dočíst spoustu informací z historie, přírody i současnosti. Místním specifikem oproti naší lokalitě bylo množství na samotě umístěných usedlostí a statků. U jednoho ze statků byla informační tabule, že se zde natáčel film Duhová kulička a byl zde zmíněn stručný životopis režiséra Karla Kachyni. V polovině plánované trasy nás opustil pan řidič, který se šel ujmout své části výpravy, která již po prohlídce muzea seděla v teple na obědě. Tentokrát byla trasa pochodu trošku delší, zúčastnění urazili stezku, jejíž okruh měřil 12 km, a s cestou z nádraží a zpět byl celkový součet zdolané vzdálenosti 16 kilometrů. Po příchodu do města nám zbyl již jen čas na oběd a kratičké posezení při kávě a pivíčku a již jsme museli spěchat na nádraží na vlak.
Dále bych chtěl čtenářům přiblížit i činnost naší atletické sekce. Možná se divíte, co to znamená, ale ano, náš turistický oddíl má i atlety, kteří propagují I. BTO v bližším či vzdálenějším sportovním světě. Jedná se o manžele Vláďu a Ivu Nových, kteří již patnáct let vlastní chalupu bývalé váhy v Budislavicích a zabývají se vytrvalostními běhy. Musím říci, že jak do vesnice, tak do turistického oddílu ukázkově zapadli. V měsíci dubnu tito naši sportovní borci zavítali na „Pražský půlmaratón“ (21 km), kde startoval Vláďa. A dále o Velikonoční neděli společně startovali na „Brdském běžeckém poháru“ na 10 km, který se běžel mezi Rožmitálem a Březnicí. Vláďa s Ivou běží vždy s vlaječkou I. BTO a tím našemu klubu dělají čest na sportovních akcích po celé republice.
Tímto bych jim chtěl moc poděkovat za vzornou reprezentaci a propagaci našeho oddílu a popřát jim mnoho krásných naběhaných kilometrů, a aby se jim vyhýbala zranění. Závěrem bych se ještě vrátil ke zhodnocení výletu s tím, že se výlet povedl i přes nepříznivé počasí a byli jsme spokojeni i se svým turistickým výkonem. Další akcí bude autobusový výlet I. BTO, kdy zavítáme na prohlídku kostela v Lukové, kde nás se svým výkladem provede pan starosta z Manětína, a při řece Střele podnikneme výšlap do Plas, kde bude rozchod a každý si zde může najít svůj předmět zájmu, neboť Plasy mají svým návštěvníkům co nabídnout. Všechny moc zdravím a těším se na některé další setkání na akci pořádané I. BTO.
Autor článku: Honza Spour
Autor fotografií: Zdena Spourová, Iva Nová